Prvopočátky průmyslu na Těšínsku se začaly objevovat již koncem 18. století. Jako jeden z prvních vybudovaných podniků byla tiskárna, která vznikla v roce 1806. Založil ji knihtiskařský tovaryš Fabian Beynhauer z Olomouce, který se později stal majitelem tiskárny v Jihlavě. Dne 5. října 1806 koupil tuto tiskárnu Tomáš Prochaska z Prahy. Exjezuita L. J. Scherschnik přiměl Beynhauera, aby v Těšíně vybudoval filiálku. Tomáš Prochaska se tedy stal prvním těšínským tiskařem.

V roce 1786 nastoupil Tomáš Prochaska do učení v Schönfeldově tiskárně v Jezuitské, dnešní Karlově ulici v Praze a vyučil se zde knihtiskařem. Od prvopočátku sídlil podnik ve starém Těšíně. V počátcích své existence tiskárna byla velmi malým podnikem a zaměstnávala pouze 2 osoby a výrobu zajišťovaly 2 ruční lisy.

V dalších letech stoupal počet zaměstnanců na šest až deset. Těšínskou tiskárnu řídil Prochaska až do své smrti v roce 1817. Poté ji vedla jeho manželka Anna Marie. V roce 1826 začal řídit tiskárnu jejich syn Karel, ale pro nemoc přenechal řízení podniku své ženě Anně, a ta tiskárnu vedla až do jeho smrti. Tehdy bylo v podniku zaměstnáno kolem 150 lidí. Jejich syn Karel po studiích získal knihtiskařskou a knihkupeckou praxi. Stal se však majitelem tiskárny až v roce 1863, i když ji již v té době 13 let řídil.

Za jeho řízení dosáhl podnik největšího rozkvětu a tiskárna patřila k největším a nejvyhledávanějším v celé Rakousko-uherské monarchii. Podniku se velice dařilo. Tehdy pracovalo v závodě zhruba 400 dělníků a úředníků a ročně bylo vytištěno kolem 1 500 000 vazeb. Tiskly se především slovníky, modlitební knihy, kancionály, bible, které se mnohdy tiskly ve stotisícovém nákladu, ale kromě toho se tiskla i různá literární díla.

První rychlolis byl dán do provozu v roce 1857. Tiskárna byla dlouhou dobu odkázána pouze na ruční pohon, teprve v roce 1866 se začala používat pára jako hnací síla. Postupně s rostoucím objemem výroby přibývaly i další rychlolisy a pomocné stroje. Od roku 1874 měla tiskárna litografické oddělení. V roce 1881 předal vedení technické části tiskárny Karel Prochaska svému synovi Karlovi, který vystudoval a získal knihtiskařskou praxi ve státní knihovně ve Vídni. V roce 1884 se stal společníkem firmy. Jeho druhý syn Arnošt nastoupil do firmy v roce 1886 a stal se také jejím společníkem.

V této době vedení firmy rozhodlo vystavět na Saské kupě (dnešní Hlavní ulice) nový, rozsáhlý, dobře zařízený objekt s nejmodernějšími stroji, jelikož původní sídlo již nepostačovalo z důvodu rozrůstající se výroby. Podnik se účastnil různých velkých výstav i v zahraničí, na nichž byl většinou vždy vyznamenán. V roce 1883 byla tiskárna povýšena na Císařsko-královskou dvorní knihtiskárnu a nakladatelství Karel Prochaska.

V roce 1900 byla zřízena písmolijna a galvanoplastika a později se již písmo odlévalo na ličkách. V roce 1906 Karel Prochaska zemřel a syn Arnošt z firmy vystoupil jako společník, takže jediným majitelem tiskárny se stal syn Karel. Tento Karel Prochaska zemřel v roce 1920 a podnik převzal jeho syn Karel, který byl posledním vlastníkem knihtiskárny z rodu Prochasků. Řídil podnik v době po 1. světové válce, kdy byl provoz tiskárny značně omezen, a v dalších letech byla produkce nižší v důsledku hospodářské krize. V roce 1925 zakoupila tiskárna ofsetový tiskový stroj a zavedla ofsetový tisk. V roce 1931 byly v závodě nainstalovány první sázecí stroje Linotype. Poslední Karel Prochaska zemřel v roce 1948 v Bavorsku.

1.ledna 1930 byl podnik změněn na společnost nesoucí název – Knihtiskárna a nakladatelství Karel Prochaska, společnost s ručením omezeným. Tiskárna byla podřízena správě Ústřední banky německých spořitelen. Po 134 letech, kdy tiskárnu vlastnilo pět generací Prochasků, koupil v roce 1940 tento podnik říšský němec Hubert Lüdemann a vlastnil jej až do roku 1949, kdy mu byl odebrán Československou republikou.

Po skončení 2. světové války byl ustanoven v tiskárně národní správce a podnik dostal název – Knihtiskárna a nakladatelství Hubert Lüdemann v národní správě. V této době pracovalo v tiskárně 100 pracovníků. V roce 1949 po znárodnění byla tiskárna začleněna do Tiskařských závodů Svoboda, n. p., Praha. Výroba rostla v podniku rychlým tempem, a tak z původní stovky zaměstnanců bylo v tiskárně již 360 pracovníků.

V rámci dalších reorganizačních změn se tiskárna začlenila do Ostravských tiskáren, n. p., Ostrava a později se stala součástí závodu n. p. Tisk – knižní výroba, Brno. V tomto období došlo k dalšímu rozvoji tiskárny, především v oblasti strojního vybavení. Knižní tituly se tiskly pro řadu významných nakladatelství v mnohatisícových nákladech.

Po sametové revoluci v roce 1989 spadala tiskárna pod podnik Tisk, knižní výroba, n. p., Brno. Tento podnik spravoval pod sebou několik závodů a tiskárna byla označena jako závod 3 – Český Těšín. V dubnu 1990 rozhodnutím ministra průmyslu byl národní majetek svěřen státu a z národního podniku se vytvořil státní podnik Těšínská tiskárna, s. p.

1.května 1992 byla založena státní akciová společnost Těšínská tiskárna, a. s. Jejím zakladatelem byl Fond národního majetku ČR. Ve stejném roce byl zpracován privatizační projekt, který schválilo Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR, a ten rozhodl o rozdělení akcií mezi Restituční investiční fond, obec Český Těšín, další část tvořily zaměstnanecké akcie a zhruba 68% mělo jít do kupónové privatizace. Ve skutečnosti se po změně privatizačního projektu dostalo do kupónové privatizace 88% akcií tohoto podniku. Největší podíl akcií zakoupil privatizační fond Agrobanky, značnou část získal privatizační fond České spořitelny a město Český Těšín vlastnilo 5%. Po kuponové privatizaci akcie byly volně obchodovatelné na trhu. Banky brzy zjistily, že vlastnit tyto akcie není pro ně výhodné a postupně je začaly prodávat. Akcie od Agrobanky a České spořitelny krátce vlastnila Moravia banka Frýdek – Místek.

V prosinci 1995 Moravia banka prodala panu Ing. Lambertu Krejčířovi 54% akcií Těšínské tiskárny, a. s., a tím pádem se stal jejím majoritním vlastníkem. Zbytek akcií vlastnili drobní akcionáři. Pan Krejčíř se snažil postupně tyto akcie od nich odkupovat. Byl to poměrně zdlouhavý proces, který trval až do roku 2005 než měl v držení celých 100% akcií. V roce 1995 podnik zaměstnával 320 pracovníků.

Od počátků svého působení se pan Krejčíř zaměřil na modernizaci strojního vybavení a na dlouhodobé investice do kvality nabízené produkce, hlavně pro uspokojování nejnáročnějších potřeb zákazníků na západních trzích. V roce 2003 převzala řízení tiskárny manželka pana Krejčíře paní Naděžda Krejčířová, která ji vlastní dodnes.

Podnik si za dobu své dlouhodobé existence vybudoval řadu stálých zákazníků, a to nejen v tuzemsku, ale i na zahraničních trzích.

V roce 1977 Těšínská tiskárna uskutečnila první vývozní obchodní operaci do zahraničí. Prvním zahraničním zákazníkem bylo německé nakladatelství Kosmos Verlag ze Stuttgartu, které tehdy hledalo nějakou tiskárnu v bývalém Československu, se kterou by mohlo navázat obchodní spolupráci. Toto nakladatelství je významným obchodním partnerem pro Těšínskou tiskárnu dodnes.

Postupem času firma oslovovala stále více potenciálních zahraničních zákazníků. Jelikož český trh nebyl schopen plně vytížit výrobní kapacity tiskárny, začala se obracet na nové zahraniční trhy – především Německo, Rakousko, Holandsko, Polsko, Slovensko. Své obchodní kontakty se zahraničím udržuje firma již bezmála 40 let. V současné době Těšínská tiskárna exportuje téměř 85% polygrafické produkce do zemí EU a 15% zůstává na domácím trhu.

V současné době je největšími zahraničními partnery Těšínské tiskárny nakladatelství Verlagsgruppe Random House, teNeues Verlag, Schwarzkopf&Schwarzkopf Verlag, Kosmos Verlag.. Pro tiskárnu je tedy čest spolupracovat s takto významnými zákazníky.

Bez nadsázky lze říci, že Těšínská tiskárna je i v současné době jedním z nejmodernějších polygrafických podniků, která se specializuje na knižní produkci ve střední Evropě a úspěšně tak pokračuje v tradici „černého umění“ na Těšínském Slezsku, kterou sama zosobňuje.

Tato tiskárna je zakotvená v povědomí lidí na Těšínsku i tím, že je zmiňována v lidových písních, kde se zpívá…“kdybych se narodil před sto lety, byl bych vazačem knih. U Prochasku dělal bych od pěti do pěti a sedm zlatek za to bral bych…“, kterou zpívá známý zpěvák Jaromír Nohavica.

……………………..

Na konci roku 1995, došlo k poslední změně vlastníka této firmy. Majitelem tiskárny se stal pan Ing. Lambert Krejčíř. Tiskařské řemeslo si zamiloval a snažil se, aby podnik prosperoval.

Pan Krejčíř postupně předával řadu kompetencí na svého ekonomického náměstka, který si získal jeho plnou důvěru. Počátky nebyly lehké, ale díky své rozvážné povaze a neunáhleným jednáním, dokázal, že se podnik ubírá správným směrem.

V každé firmě existují určité obchodní postupy, směrnice, legislativa a zvyklosti, které ovlivňují celý její chod a v průběhu let, kdy docházelo k politickým a ekonomickým změnám, se neustále vyvíjí, což je na této společnosti s tak historickými kořeny, více než patrné. Těšínská tiskárna může díky své dlouholeté tradici, více než kterákoliv jiná firma ukázat, jak se tato pravidla postupem času měnila. Během své existence se podnik musel poprat s nejednou krizí. Daří se mu vše také úspěšně ustát i v dnešní nelehké době.